Vídeňská Ringstraße
„Toť má vůle..." - těmito slovy nařídil stavbu Ringstraße v roce 1857 sám císař František Josef. A šlechta i bohatí měšťané se předháněli, kdo si u tohoto výstavního bulváru postaví pompéznější palác. Mnohé z těchto bývalých soukromých domů můžeme obdivovat dodnes (i když většinou jenom zvenku). Styl, v němž byly tyto domy postaveny, vešel do dějin jako styl Ringstraße (jedna z odnoží historismu). Vyznačuje se stylovou pluralitou, kdy jsou napodobovány různé architektonické formy minulých dob.
Těmi nejpozoruhodnějšími stavbami ale nejsou soukromé paláce, nýbrž spíš velké veřejné budovy jako Státní opera (postavená v novorenesančním slohu), budova parlamentu, radnice (vlámská gotika), divadlo Burgtheater (novobarokní sloh), univerzita (novorenesanční sloh), Muzeum užiného umění, budova vídeňské burzy nebo votivní chrám (novogotický sloh), které byly vesměs postaveny ve druhé polovině 19. století. Za prohlídku rozhodně stojí také dvě muzejní budovy - budova Uměleckohistorického a Přírodohistorického muzea. Obě byly postaveny v novorenesančním slohu. Vedle toho, že v sobě ukrývají velkolepé umělecké a přírodní poklady, jsou zároveň i mistrovskými architektonickými díly.
Podobu Ringstraße utvářeli stavitelé jako Theophil von Hansen, Karl Freiherr von Hasenauer, Gottfried Semper, Heinrich von Ferstel nebo Friedrich von Schmidt. Období architektury Ringstraße vystřídala na konci 19. století vídeňská secese, která se od na odiv vystavované okázalosti a přepychu zase odvrátila.
